Qqqqqq | Jen tak pro radost

(autor mě neznámý...)

To není povídka, kterou bych vyprávěla já, je to prastaré vyprávění, které je zapsáno již v jádžurvédě a o kterém Vám nyní povím.

Nejstaršími dětmi praotce byly hory. A byly okřídleny, poletovaly kam se jim zachtělo a usedly na zem, kde se jim zachtělo. Tehdy byla země málo pevná a velmi se kymácela, když hory přiletovaly a zase odletovaly. I ustřihl Veliký

...je to jako melodie v mé hlavě, kterou neumím zapsat do not

Ten dům, co trochu páchnul plísní, mi vracel vzpomínky na prázdninové dny u prarodičů. Listím plané révy se slunce pokoušelo zahřát malý dvorek, kde si sedávala na kovové židli a listovala v módních časopisech. Z okolí bylo slyšet hádky našich sousedů a pokřikování dětí zabraných do her.
Stával jsem za oknem, ale to víš.
Často do noci předl šicí stroj a já obdivoval tvé ruce při práci.
Byly tak čisté.
Uvařil jsem nám konvici čaje, na tácek přidal pár citronových sušenek a k ránu, když jsi navzdory únavě nemohla usnout, jsem ti vyprávěl příběhy mých přátel.

Odešla jsi příliš brzy, proto se stále vracím...

A kdyby se mě někdo zeptal,
co mi může vzít...
daroval bych mu květinu.

A taky židli, stůl... a malý dům
(co snil jsem o něm v dětství)

A kdyby se mě někdo zeptal,
co si ponechám...
daroval bych mu život.

zamknu se na víkend

                     (před sebou samým)

do věže na zámku
za starým dubem

abych hned po ránu

                     (než ptáci procitnou)

partičku canasty
na stole rozehrál

   ...s bílou paní

do kapes nacpu si

                     (krom kostek cukru)

figurky z fosforu
barevné panáčky

   ...na svícení

než slunce prozradí

                     (škvírami ve střeše)

kleknu si k východu
vznést svoje modlitby

   ...přání a úmluvy, nestoudné výhrůžky

                                                                        (o milování)

Trochu se mi bude stýskat.

když umírají motýli
otevírám své srdce

lidé si šeptají cosi o znameních
přátelé mě hladí po vlasech...

a tak si před usnutím vkládám potají pod polštář
malou pohlednici

když umírají motýli...

odpust mi že se usmívám