Lucie

Pár drobných kvítků fialek,
když za domem si budu hrát,
pár něžných letmých doteků,
když život budu vážně brát.

A první krůčky první pád,
když náruč tvoji opustím,
a pohlazení po vlasech
a sladká slůvka "ráda mám"

I návrat do tvých dětských let,
když kruté lásky protrpím,
i tisíc hloupých otázek
až nepoznané objevím.

Též rozzářenou dětskou tvář
a slzu štěstí na víčku,
též úsměv když si budem hrát,
když pošimráš mě na bříšku.

Vím, nečekáš nic nechceš brát,
jen slunce v očích když jdu spát.
Však nedbám nechci poslouchat
a vše co říkám přesto dát.

Buď šťastná jako žíznivý,
když v oáze se napije....

...jsem s nadějí, že pochopíš...