Telč

Jsou dary, které nepoznáš.

     Jak vlna,
     (byť jejím úmyslem jen stěží bylo políbení)
     když se roztříští.

Je sama.

     Jen drobné vrásky
     (od smíchu)
     si tančí v touze utrpení.

Tak křičí: "Zadrž!

     Svou chvíli věnuj mi a věř..."

Než půjde o dům dál.