...něco je jinak ?

Bývaly časy, kdy to tu bylo jako na malém městě.
Ne každý se s každým znal, ale cestou do práce člověk potkával známé tváře a v obchodě na rohu si nemohl koupit krabičku cigaret, protože by jistě bylo ptaní, zda snad na stará kolena nezačal kouřit.
Bývaly časy, kdy se tu lidé nádherně "neměli rádi".
Leckdo leckomu lezl na nervy a nebál se mu to říct. Přecházel na druhou stranu ulice, když z dálky zahlédl známou postavu a často si i odplivl na chodník s nesrozumitelným brumláním pod fousy.
Bývaly časy, kdy člověk věděl kde koho hledat.
Elektrikář sedával po 17 hodině "U Psutků" vzadu u okna, ten chlapík s kopátkem byl vášnivý hráč kulečníku a mladej Dufek byl šikovnej na auta a měl doma malou dílnu.
Bývaly časy, kdy si tu každej "naplavenej cizák" užil své.
Zkoumavé pohledy, vynucené odpovědi na pozdrav a ztichlou hospodu plnou starých mazáků, když skočil pro dvě do džbánu. Ale netrvalo to dlouho a i on byl mezi svými. A když navíc něco uměl...
Bývaly časy, kdy tu každý měl své místo.
Parta adolescentů lavičku v parku. Sportovci stánek s občestvením u fotbalového plácku a mladé maminky s kočárky novou asfaltku kolem jezera.

A pak tu postavili tu fabriku.
Stovky lidí se stěhují do nových služebních bytů. Stovky lidí potkáváš a nevíš zda pozdravit nebo ne. Stovky lidí, kteří jistě něco umí, ale ty nevíš co. Stovky lidí, které bys chtěl mít rád (nebo nesnášet), ale nevíš pro co. Stovky lidí, ve kterých se ztrácí to co jsi tu miloval.

(...zkurvená reportáž)