v křeči

cinkla tu pod okny tramvaj

snad to bylo to co mě probudilo
(a elektrický výboj
a modré světlo měsíce)

mám duši v křeči

a oči v zatmění

a nohy líné
(chozením?)

a přitom projít se je tak snadné

bulvárem omšelých ulic
po mostech našich ranných dnů
dotknout se sloupů tisíckrát zbořených
(touhou)

na co se ještě ptám
a koho
a proč

(???)

zase se usmívám...
byla to přeci jen tramvaj