Qqqqqq | Jen tak pro radost

...je to jako melodie v mé hlavě, kterou neumím zapsat do not

Ten dům, co trochu páchnul plísní, mi vracel vzpomínky na prázdninové dny u prarodičů. Listím plané révy se slunce pokoušelo zahřát malý dvorek, kde si sedávala na kovové židli a listovala v módních časopisech. Z okolí bylo slyšet hádky našich sousedů a pokřikování dětí zabraných do her.
Stával jsem za oknem, ale to víš.
Často do noci předl šicí stroj a já obdivoval tvé ruce při práci.
Byly tak čisté.
Uvařil jsem nám konvici čaje, na tácek přidal pár citronových sušenek a k ránu, když jsi navzdory únavě nemohla usnout, jsem ti vyprávěl příběhy mých přátel.

Odešla jsi příliš brzy, proto se stále vracím...

zamknu se na víkend

(před sebou samým)

do věže na zámku
za starým dubem

abych hned po ránu

(než ptáci procitnou)

partičku canasty
na stole rozehrál

...s bílou paní

do kapes nacpu si

(krom kostek cukru)

figurky z fosforu
barevné panáčky

...na svícení

než slunce prozradí

(škvírami ve střeše)

kleknu si k východu
vznést svoje modlitby

...přání a úmluvy, nestoudné výhrůžky

(o milování)

Trochu se mi bude stýskat.

prolog: odpust mi (můj milý živote) že tebou pohrdám vždyť ublížil jsem víc já tobě než ty´s kdy mohl nám

někdy je všechno jinak

a tak jen mlčky uhýbám
když spatřuji
jak bere
       a dává
           a bere

a jindy se usmívám
nad všemi těmi možnostmi
když přichází
                      a odchází
                                       (a přichází)

Ale dnes jsem se ještě probudil.

novější článkystarší články

vypnout mobilní verzi